Košík
0
0,00 Kč
Někdy v roce 2018 jsem v jednom norimberském muzeu narazila na fotografii. Byla to fotografie tohohle opuštěného bytu. Nevím, kdo fotografii pořídil, ani proč byla v tom muzeu, dokonce ani neznám rok jejího vzniku. Vím jen, že se mě dotkla podivnou atmosférou, která z ní vyzařovala. A možná v tom hrály svou roli i asociace spojené s místem a dobou... Každopádně jsem měla potřebu ten výjev po svém zachytit a zkusit nějak interpretovat ... nevím... to ticho? To prázdno? Nic? Nic než pár otisků na zdech, jako ztrácejících se vzpomínek na lidi, kteří v tom bytě žili a už tam nežijí. A já nevím proč, ale tak nějak tuším, že okolnosti jejich odchodu byly smutné.... Nezbylo po nich nic.
..... tohle o obrazu napsala Gemini....
Malba působí záměrně tlumeně a monochromaticky, s důrazem na hru světla a stínu. Tahy štětce jsou patrné, což dodává dílu texturu a syrovost. Kompozice je jednoduchá, ale efektivní v navození pocitu uzavřenosti a tajemství.
Atmosféra obrazu je silně melancholická a lehce znepokojivá. Tmavé barvy a výrazné stíny vytvářejí pocit izolace a možná i osamělosti. Světlé prvky na stěnách a světlo za dveřmi však nabízejí záblesky naděje nebo jiného světa za hranicemi tohoto temného prostoru. Kontrast mezi tmou a světlem je klíčovým prvkem, který umocňuje emocionální dopad díla.
Celkově obraz působí silným dojmem a zanechává v divákovi pocit zamyšlení nad prostorem, světlem a emocemi, které vyvolává.